Každý z nás může sám za sebe uznat, že je náš jazyk velmi komplikovaný, a i přesto že jej můžeme umět dokonale a znát úplně všechna pravidla pravopisu, v něm občas i tak zachybujeme. Z vlastní zkušenosti vím, že i ti, kteří jej umí naprosto dokonale, jednou za čas chybu udělají. Každý jednou za čas můžeme zachybovat, jsme přeci jen lidé, avšak neměli by se nám chyby stávat až tak často, a to především když píšeme například nějaký odborný dopis či důležitý referát. Ačkoliv máme v českém jazyce spousty pravidel, která vypadají jako jasná, někdy si i přesto nemůžeme být úplně jistí, zda je dané slovo napsáno úplně správně, jak by mělo. Bohužel nám často nepomůže ani internet, protože se občas může jednat o opravdu velmi problémový pravopisný jev a pomoc poté musíme hledat někde jinde.
Než psaní správného „i,“ nebo „y“ ve slovech nám nejčastěji v českém jazyce dělá problém interpunkce ve větách a psaní velkých písmen. I když existují jak pro interpunkci, tak i pro psaní velkých písmen pravidla, která nám leccos vysvětlí, často zde i nevědomě chybujeme. Sami učitelé říkají, že především v interpunkci se mnohdy jedná o opravdu nejasné odůvodnění a velmi často záleží i o citu pro jazyk, zda někde čárku napíšeme, nebo ne. U velkých písmen jsou pravidla malinko jasnější, avšak bohužel jich je tolik, že se nám mohou velmi často akorát plést.
Kde všude můžeme hledat pomoc ohledně českého jazyka?
Pomoc můžeme vyhledávat na spoustě místech. Jako úplný základ je samozřejmě internet a různé webové stránky, které se zabývají pravopisem. Další možností jsou samozřejmě naši přátelé, známí či učitelé ve škole, kteří rozumí pravopisu v českém jazyce trochu lépe než my.
Pokud nedohledáme pomoc na žádném z těchto míst, můžeme poprosit o pomoc Ústav pro jazyk český, kde si můžeme v určité časové době zavolat na jejich telefonní linku a poprosit je bezplatně o radu, tato možnost nás může dost často zachránit, pokud nenajdeme pomoci nikde jinde.